úterý 2. října 2012

Po asi měsíční známosti s mým mužem jsem dostala dárek. Dárek, který nejde koupit. Dárek, který si nelze vysnít. Dárek.
Díky průběžnému stěhování tam a zase onam, jsem dárek asi před deseti lety oplakala, že se ztratil a už zůstane jen v mých vzpomínkách.
V létě jsme koupili dětem nové stoly a náš veliký stůl se zásuvkami jsme odstěhovali na půdu. Dnes nadešel správný čas na vytřídění obsahu šuplíků starého stolu. Jaké bylo mé překvapení, když na dně druhého šuplíku ležel! Opravdu tak dlouho čekal, až bude nalezen - dárek...




Žádné komentáře:

Okomentovat